Nedělej to! 2

15. června 2009 v 22:48 | Guiltinka |  Nedělej to!
Ulicí kráčel blonďatý muž. Tiše si pohvizdoval nějakou písničku a pomalým krokem se blížil ke svému domovu. Před dveřmi se na chvíli zastavil a hledal klíče. Když zvedl hlavu, uviděl něco bílého. "Kdo by mi teď posílal poštu? Takhle pozdě večer..." zabručel a otevřel schránku. Do ruky mu vypadl zalepený dopis. Ten rukopis poznával...vytřeštil oči a rychle otevřel obálku.


"Milý Lauri. Možná mě za tohle budeš nenávidět,
ale doufám že to pochopíš. Pokud chceš vědět,
co mám na mysli, navštiv mě po přečtení tohohle
dopisu v mém bytě. Klíče najdeš pod rohožkou.
Promiň, neměl jsem to dělat. Ale já tě miloval.
Jako nikoho na světě. To kvůli tobě jsem se trápil.
Ale neber si to za vinu, ty za to nemůžeš,
za to můžu jen a jen já. Hlavně nic podobného nezkoušej,
ty máš důvod zůstat. Ale nezapomeň na mě. Prosím. Aki"

"Co to má sakra...a proč mluví v minulém čase..." Lauri usilovně přemýšlel. Pak zalapal po dechu a opět si přečetl ty řádky... "...pokud chceš vědět, co mám na mysli, navštiv mě po přečtění tohohle dopisu v mém bytě...". "Aki..." zamumlal Lauri "to nemyslíš vážně...". Zoufale se rozhlédl a myšlenkami mu proletělo tisíc věcí, které by měl a neměl udělat. Rozhodl se pro to nejrychlejší řešení. Dopis zmuchlal a strčil do kapsy. Pak bleskurychle vyrazil směrem k Akiho domovu. Věděl, že jde o čas...a doufal, že to stihne včas.

********************

"Vložil jsem klíč pod rohožku a zamknul náhradním klíčem. Pak jsem přešel do kuchyně. Na stole už jsem měl připravenou sklenici vody a spoustu prášků. Sedl jsem si a pozoroval to. Užíval jsem si posledních pár vteřin svého života. Za chvíli už tohle bude pryč...a mě bude líp. Bude mi krásně. Odhodlaně jsem popadl hrst prášků a zapil je půlkou sklenice. Zamlžil se mi zrak, ale stihnul jsem vzít i ten zbytek a dopít sklenici. Spadl jsem ze židle a po čtyřech se snažil doplazil k telefonu. V půlce cesty se mi podlomily nohy i ruce a já cítil, že usínám...a že s tím nemůžu nic dělat. A umíral jsem s myšlenkou na něj. Na Lauriho."

********************

Doběhl k Akiho domu a zpod rohožky vytáhnul klíč. Odemknul a pomalu otevřel dveře. V domě bylo ticho. Zlověstné ticho. To se mu nelíbilo. Chtěl prohledat všechny místnoti, ale nemusel chodit daleko. V předsíni narazil na bezvládného Akiho. Nedýchal. "AKI!" zaječel zoufale a vrhnul se k telefonu. Vytočil číslo na záchranku a doufal, že ho ještě zachrání..."Aki, Aki...že jsi to neudělal, tys přece nemohl...já tě taky miluju!" zaječel na nehybné tělo na podlaze. Obrátil ho na záda. Začínal panikařit, ale snažil se vzpomenout, jak se kdysi učili základy první pomoci...než ale stihnul cokoliv udělat, byla tu záchranka. Odstrčili Lauriho a ihned se začali věnovat Akimu. Tak si sednul opodál a rozbrečel se. Přes slzy neviděl nic. Ani to, že si k němu sednul jeden doktor a začal ho utěšovat. Nevnímal to. Pak jen rozmazaně viděl, jak Akiho někam odnášejí a chtěl za ním. Cestu mu zastoupil jeden ze záchranářů. "Je mi líto" začal...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký žánr fanfictions máte nejradši?

Komedie
Romanťárny
Slash
Drama
Jiný

Komentáře

1 hatta hatta | Web | 19. června 2009 v 23:25 | Reagovat

Oou, sakra, sakra, dál, honéééém!  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama