Help Me To Love 1

24. září 2009 v 20:59 | Guiltinka |  Help Me To Love
Kapitola I.
Procházel jsem tou ulicí. Jako každý den. Sakra, proč jsem to pozvání přijal?

Strify s Kirem slaví svoje 1. výročí co se dali dohromady a já slíbil, že tam přijdu.
Stejně je jen budu sledovat, jak po sobě lezou. Dost.
Zaťal jsem zuby a snažil se nemyslet na sebe. Proč se vlastně za svou orientaci stydím?
Strifymu ani Kirovi by to nevadilo a Luminorovi už stoprocentně ne...
Proč si teda pořád hraju na děsnýho heteráka? Chápu,
vodím si holky na pokoj a pak si vymýšlím, že jsem s nima spal.
Blbost. S pár holkama jsem už spal, pravda, ale...ne že by se mi to nelíbilo.
Prostě jsem cítil, že to není ono. Že to není to co chci. Pohled mi sklouznul na
starou barabiznu na konci ulice. Už tolikrát jsme se s klukama dohadovali,
jestli tam někdo bydlí. Už tolikrát jsme plánovali tam jít. Marně.
Odvaha nás opustila, jakmile jsme překročili hranici za zrezavělou brankou.
Zůstal jsem stát a tu budovu sledoval. Byla stará, omšelá, hnusná...
běhal mi z ní mráz po zádech. Uslyšel jsem ránu, jakoby bouchnutí dveří.
Nepochybně pocházela z té barabizny. Zamyslel jsem se a rozhodoval
se mezi bezpečím a zvědavostí. Odjakživa jsem oplýval největší statečností z
nás čtyř a tak mi to nedalo. Rozhlédl jsem se. Liduprázdno. Co bych taky čekal,
v osm večer v téhle zapadlé ulici? Tiše jsem proklouzl brankou na dvůr. Ticho.
Pak jsem to uviděl. Rozsvícené okno. Přistoupil jsem blíž a opatrně nahlédl dovnitř.
Z pohledu dovnitř se mi oči rozšířily hrůzou a zároveň zvedl žaludek.
V místnosti, na první pohled prázdné byly dvě osoby. Dva...muži?
Jeden vypadal jako kluk. Když jsem ho spatřil, zůstal jsem ohromeně zírat.
Delší blonďaté vlasy mu spadaly do bolestí zkřiveného obličeje, zalitého slzami. Byl hubený. Řekl bych až moc. Ale byl...dokonalý. Kdyby za ním nestál ten starej, plešatej dědek a...proboha...nemohl jsem se na to ani dívat. Plešoun asi konečně dodělal,
co chtěl a se spokojeným výrazem z blonďáka slezl. Pak ho,
přičemž mi do očí vhrkly slzy, nakopnul tak, že kluk odletěl snad tři metry od něj.
Zůstal ležet a nehýbal se. Třískly dveře. Klepal jsem se strachem a možná i zimou,
kterou jsem cítil čím dál víc. 'Musím jít' říkal jsem si 'Strify s Kirem na mě čekají'.
Pak blonďák zvednul hlavu a podíval se mým směrem. Zpozorněl a očividně
s obrovskou námahou se zvedl. Doplazil se až k oknu, kde jsem stál já,
neschopný pohybu. Chytil se prsty okolo černých mříží, které okno zakrývaly.
Poprvé se naše pohledy setkaly a já věděl, že na tohle nezapomenu do konce svýho života.
V těch krásných, šedých očích bylo tolik smutku, tolik utrpení...nedíval se na mě
vyčítavě ani prosebně, prostě...smutně. Položil jsem dlaň na chladné sklo.
Na chvíli sklopil pohled a když opět zvedl oči, po tváři mu stékala slza. Slza utrpení.
Projela mnou vlna vzteku nad tou nespravedlností. "Dostanu tě odtud..."
zašeptal jsem skrz sklo. Mrknul a po tváři mu stekla další slza.
Utrpení z jeho očí nezmizelo. "Nedokážeš to..." zašeptal v odpověď.
Zavrtěl jsem hlavou. "Dokážu..přísahám" zamumlal jsem,
když se najednou rozletěly dveře. Oba jsme odskočili od okna.
Slyšel jsem ještě řev toho grázla. Když jsem se protáhl brankou zpátky na ulici,
drtil jsem mezi zuby tolik nadávek na jeho adresu. "Však počkej ty hajzle...ty ještě uvidíš".
Byl jsem pevně odhodlaný toho kluka dostat ven i kdybych měl umřít.
Ke Strifymu a Kirovi už nepůjdu, nemá to smysl. Je už moc pozdě a oni si stejně
už užívaj v posteli...Zamířil jsem domů. Nečekal jsem, že Lumi tam bude.
Myslel jsem, že bude u svýho kluka. "Neměl čas" pokrčil rameny na můj dotaz.
"Stalo se něco?" zajímal se, když mě spatřil. "Nic" zamumlal jsem a chtěl
rychle zmizet ve svém pokoji, ale Lumi mě zastavil. "Co se stalo? Yu,
já na tobě poznám, když se něco děje a teď vidím, že je to něco sakra vážnýho...
něco se Strifym? S Kirem?". "Nech...nech mě být Lumi...prosím" zdůraznil jsem
poslední slovo a uvědomil si, že se pořád celý klepu. A zimou to rozhodně nebylo.
Bylo to strachem o život toho nádhernýho kluka. Zapadl jsem do pokoje.
'Zítra tam zajdu' umínil jsem si, když jsem usínal. Zároveň mi došlo,
že když o tom řeknu klukům, určitě mi pomůžou dostat ho ven.
S tou myšlenkou jsem konečně usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější člen Cinema Bizarre?

Strify
Kiro
Shin
Yu
Romeo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama