Help Me To Love 3

25. září 2009 v 21:07 | Guiltinka |  Help Me To Love
Kapitola III.

"Toho kluka prostě ven dostaneme" prohlásil odhodlaně Lumi, ačkoliv v jeho tváři stále zůstával ohromený výraz.

Strify se tvářil vyděšeně a Kiro se ho snažil uklidnit. Já jsem mlčel a
nenápadně si stíral slzy. Před naším domem jsme se rozloučili a o pět
minut později jsem vysíleně padnul na postel. Znovu jsem nespal a
když jsem k ránu usnul, ve snu mě pronásledoval blonďákův smutný pohled.

RÁNO

Bylo to ráno jako každé jiné, ale já přesto věděl, že je tenhle den
něčím vyjímečný a já doufal, že se nezapíše do mojí paměti jako
nejhorší den mého života. U snídaně jsem mlčel a skoro nechtěl jíst,
jak se mi nervozitou svíral žaludek. Lumi mě tiše uklidňoval, že to dobře
dopadne a povedlo se mu (i když přesně netuším jak) do mě něco málo jídla nacpat.
Po snídani jsem se jako obvykle odebral do koupelny, kde mě čekal
každodenní rituál líčení a pro ostatní kluky spousta dalších zbytečností.
Pak mi Lumi oznámil, že kluci už čekají před domem. Kývnutím jsem se s oběma
pozdravil a Kiro se usmál. "Neboj" klidnil mě "máme sice změnu plánu,
ale dopadne to dobře." "Jakou změnu plánu?" zbystřil jsem a žaludek se
mi zhoupnul. "No...s policajtama jsme se domluvili už předem. Klíče od dveří
toho pokoje bude mít ten dědek někde schovaný a soudě podle jejich
vzhledu se nedají zrovna lehce vyrazit a bylo by to moc složitý...takže jdeme kluci"
zakončil to Kiro a vykročili jsme na cestu. Asi v půli cesty jsem se zastavil.
"Co je Yu?Děje se něco?" staral se Strify. "Myslím že budu zvracet" zamumlal jsem.
Strify zrovna otvíral pusu, když jsem vystartoval kamsi k popelnicím a
snídaně se vracela na svět. Kluci vedle mě celou dobu stáli a uklidňovali mě.
V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc je mám rád. Se zdržením asi dvaceti minut
jsme nakonec dorazili k cíli. Opět jsem silně znervózněl, ale jako první
jsem překročil hranici za vraty. Tiše, ale rychle jsem vyběhl k oknu.
Kiro měl už připravenou pilku na železo a Strify páčidlo na odstranění okna.
Nakouknul jsem dovnitř. Blonďák ještě spal. Na podlaze. Zaváhal jsem.
"Mám ho vzbudit?" zašeptal jsem ke klukům. "Máš jinou možnost?" popohnal mě Lumi,
který měl jistit, jestli se neobjeví plešoun. Zaťukal jsem na sklo a kluk
sebou škubnul. Pohled mu okamžitě sklouznul na okno. Zamával jsem a usmál se.
S ještě překvapenějším výrazem než včera přešel k oknu. "Přišli jsme pro tebe..."
zašeptal jsem a v jeho očích se objevily slzy. "Ustup" varoval jsem ho a
Strify obratně a bez jakéhokoliv hluku odstranil okno. "Zlato, ty bys mohl být zloděj"
zhodnotil jeho výkon Kiro a Strify mu odpověděl úsměvem. Teď přišel na řadu Kiro.
Snažil se co nejrychleji přepilovat mříže, protože to nebylo zrovna nejtišší.
Blonďák tam jen stál a...sledoval mě. A pořád brečel. "Jedna je venku"
podal mi Kiro první ze čtyř mříží a pustil se do další. Šlo mu to rychle a tak
bylo za dvacet minut hotovo. Smetl z okna poslední železné piliny
a kývnul na mě. Teď byla řada na mě. Teď mám toho kluka vytáhnout ven.
Všiml jsem si, že je hubenější, než jsem myslel, takže protáhnout se
oknem by mu nemělo činit potíže. "Pojď sem" pobídnul jsem ho a on nejistě
udělal těch několik kroků k oknu."Musíš se mě chytit za ruce" vysvětlil jsem mu
"já tě pak vytáhnu ven". Blonďák se rozhlédnul, ale neváhal. Chytil se mě
a já poprvé ucítil dotek jeho štíhlých, studených prstů. Kývnul a já ho
opatrně vytáhnul ven. Podle blonďákova výrazu jsem usoudil,
že venku už nebyl pěkně dlouho. Díval se na mě neskutečně šťastně,
ale pak neváhal a obejmul mě. Uvědomil jsem si, že toho kluka
už nechci nikdy v životě pustit. Nikdy. Strify spustil poplach a za chvíli
už policajti vyváděli plešouna s želízkama na rukách. Když procházel kolem,
vztekle se na blonďáka podíval. Ten sebou škubnul a schoulil se mi do náručí.
Majetnicky jsem si ho přitáhnul k sobě a propaloval toho dědka ještě
nenávistivějším pohledem, než on mě. Pak už ho policajti nacpali do auta,
poděkovali klukům a odjeli. Lumi odtáhnul Kira se Strifym,
které strašně zajímalo, co bude dál. Osaměli jsme. "Ehm" začal jsem rozechvěle.
Kluk zvednul hlavu. "Můžu se tě zeptat na jméno? Mě říkají Yu." "Shin"
pípnul nakonec a sklopil pohled. "Neboj Shinny, nikdo už ti neublíží...odvedu tě k nám domů."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama